LKBRŤOV

Cesta Yaka na LKBRŤOV.

Asi před rokem jsem měl možnost seznámit se s Petrem Františem, bydlícím kousek vedle mě. Do té doby jsem byl na brťovském letišti sám, teď jsem měl ale na létání nového "parťáka". Petra letecké veřejnosti netřeba představovat, snad jen že je výborný pilot, který se již dlouhá léta věnuje letecké akrobacii, kde si vydobyl několik medailí na mistrovstvích české republiky a že je členem týmu Martina Šonky v letecké formuli 1 - Red Bull Air Race.
Při jednom z našich rozhovorů jsem se zmínil, že létání je sice krásné, ale chybí mě v tom výrazněji ten třetí prostor. Několikrát jsem si zkusil akrobacii a věděl jsem, že to je to pravé. Hangár jsem dimenzoval na tři letadla, jedno místo na akrobata je tedy volné. Tuhle myšlenku jsem Peťovi tak dlouho podsouval, až se jí vážně chytil a začali jsme vybírat kandidáta do hangáru. Pomínkou bylo dvoumístné, tandemově uspořádané, plně akrobatické éro, schopné kopaných prvků a hlavně provozu na brťovském letišti. Do finálního výběru se dostala dvě letadla, zatímco já jsem preferoval malou, lehkou RV-8 Fastback, Peťa prosazoval osvědčenou ruskou školu v podobě Yaka 52.

RV-8 Fastback a Yak-52.

Obě éra mají svá pro a proti, nakonec jsem ale rezignoval před pádnými argumenty Yaka. Nastalo hledání toho správného kousku pro nás. Díky internetu jsme jich několik našli a postupně z různých důvodů vyřazovali, až nám zůstal modrožlutý Yak z Německa. Měl překvapivě malý nálet, kompletní dokumentaci a celkově vypadal velmi zachovale. Učinili jsme rozhodnutí a kontaktovali majitele. Ten potvrdil, že je stále k mání a pozval nás na návštěvu a obhlidku letadla.
Vydali jsme se tedy autem na dlouhou cestu do Německa, kde jsme měli možnost zažít ukázkový přístup majitele, který nabízel své letadlo k prodeji. Jednal fakticky, férově a co slíbil, to také dodržel. Nic nám neskrýval a vše dokázal doložil.

"Kristína" ze všech stran

Vše jsme si důkladě prohlédli a za letu vyzkoušeli a to na nás tak zapůsobilo, že jsme na místě složili zálohu... :) Kristína - jak letadlo pojmenovali předchozí majitelé - byla opravdu ve výborném technickém stavu a neshledali jsme ani žádné nesrovnalosti v dokumentaci.
Po návratu domů jsme začali plánovat proces přeletu Yaka na Brťov. Předně jsme museli s úřady domluvit proces přeregistrace na nové majitele, povolení k provozu, pojistku atd. a hlavně najít vhodný termín k přeletu. Počasí a úřady nám přály a tak jsme se opět mohli vydat na cestu do Německa, tentokrát letecky. Svoje živé vzpomínky jsem po návratu sepsal v tomto reportu:

"Pátek po obědě, nervózně přešlapuji v Tuřanech na METEu a loudím informace o počasí nad západní Evropou. Vypadá to dobře, fronta se do Německa nasune od SZ až v neděli, budeme mít BKN 6000, to na přízemní flákání se nad Německem stačí. Naposledy kontroluji ve Skydemonu trasu a odesílám letový plán: čas vzletu 14:00UTC. Ve tři mě vyzvedává Peťa s malým baťůžkem - cestujeme nalehko, jen peněženka nás pěkně tíží :) - a jedeme na Brťov. Bristell má nádrže po špunty, všechny papíry pro případnou kontrolu na německé straně jsou na místě, poslední kontrola oleje, protočení vrtule a startujeme. Odlepujeme se z plochy pěkně pomalu, jsme na plné MTOW a stoupáme levou zatáčkou do kurzu. Hlásím se na Praha info a žádám aktivaci letového plánu doufaje, že nám vykoordinuje zkratku přes Pardubice a Čáslav. Nikolivěk, lehce otrávený hlas na frekvenci dává najevo, že úvodní zápasy mistrovství světa ve fotbale právě začaly... Před vstupem do TMA Pardubice tedy žádám povolení, musíme se vyhnout všem letištím, kde je v pátek navečer výsadková a dokluzová aktivita a střihneme horní okraj TMA Čáslavi na ERUSO. Pak zůstáváme pod TMA Praha a rovnou na bod MAREM. Německé hranice přelétáme ve 4000ft, je třeba zůstat pod TMA Drážďan, tak klesáme na 3200ft. Hlásím nás na Langen info, ale jejich rádio je naprosto děsný, rozumím tak polovinu, ale nakonec chytám vše. Cestou přemýšlím, proč najednou ten špatný příjem zrovna v Německu, kde bych čekal precizní provedení radiokomunikační sítě. Pak mě to docvaklo a honem se hrabu v menu rádia a nastavuji kanálovou rozteč na starých 25kHz. Zázrak, vše je najednou jasné, slyším 5x5. Proč proboha nemají ještě hotový přechod na 8,33kHz??? Pak mě to dochází, kvůli velkému prostoru vykrytí jedou v offsetu a tak si ponechali 25kHz rozteč. No nikde jsem se to při předletovce nedočetl... Nevadí, letíme dál, z hor se stává strašná rovina, končící v kouřmu, letíme proti zapadajícímu slunci. Kličkujeme mezi Leipzich Halle a Holzdorfem, další bod je GOBAX a hlásím se na Bremen info. Pán má náš plán, tak nás pouští po trati dál a máme dalších 100km pokoj. Další bod - UBIGI, další ladění na jinou frekvenci Bremen Info, kde nás vítá automat oznamující, že služba se neposkytuje. No co už. Dalších 100km letu a další otočný bod, ladím další frekvenci Bremen info, tentokrát se ozvývá lidský hlas a pouští nás dál.

Cesta přes německou rovinu

Čas běží, jsme téměř 4 hodiny na cestě, poslední bod na trati letiště Celle-Arloh, odhlašuji se z Bremen info, žádám o ukončení letového plánu a přecházím na Hodenhagen radio. Najednou nás zvrchu převálcuje břicho Yaka, jsme tu správně :) Na frekvenci se nemohou domluvit, která dráha je vlastě v provozu, tak jdeme za přistávajícím Yakem a následujeme ho až k jeho hangáru. Jsme na místě, 4 hodiny klidného letu a z Bristella vystupujeme bez zjevné únavy - sedačky se v BRM Aero opravdu povedly. Z válečného Yaka vyskakuje Tobias a vítá nás. Parkujeme vedle něj a Kristíny, je venku a čeká na nás. Naleštěná, prověřená roční revizí a v top stavu, nádhera.

Na místě v Hodenhagenu

Půlka za námi. S Tobiasem vyřizujeme papíry a jdeme na pozdní večeři do naší místní oblíbené hospůdky. Smůla, před pěti minutami přestal kuchař vařit. Jdeme do řecké, tam je živo, jídlo super, Ouzo zapíjíme pivem a jdeme na hotel.
Ráno rychlá snídaně - škoda, je docela dobrý výběr, moc nepijeme, čeká nás opět 4hodinový let a nechceme nikde zastavovat. Na letišti nás už čeká Tobias a doděláváme papírovou práci a konečně odlehčujeme našim peněženkám. Kristína je naše :) Tobias ještě v kopitu sedícímu Pěťovi předává rady, já umývám Bristella a nakládám tu hromadu dokumentace. Tobias vytahuje i svého válečníka, chce odstartovat s námi, spouštíme motory, směr čerpačka. Kristínu plníme po vrch, jak hlavní nádrže, tak i křídelní přídavné. Do Bristella raději přidávám 25litrů, přecejenom to trochu poženu, Rotax si taky chce vzít své. Rozloučit se přijel i Jurij, mechanik a druhý pilot Kristíny, který je trochu smutý, kdyby věděl, že jde Kristína do světa dřív, složil by peníze, smůla - naštěstí pro nás.Motory ohřáté, Yakové brblají za mnou, jdu první, pěkně na rychlosti nahoru, Yakům to prostě leze líp. Stejně mě ale za chvíli mají, Peťa ladí vrtuli a tlak, řadí se do formace za mě a Tobias kolem nás pomalu proletí, rozloučí se na frekvenci a odvalem nám ukáže břicho.

Nabírám kurz domů, 4000ft. Fouká samosebou trochu proti nám. Peťa na kecací frekvenci žadoní o trochu větší rychlost, na Yakovi už nemá co stáhnout. Dobrých 25litrů navíc, přidávám plyn, ground 180kmh a jedeme stejnou trasu v opačném pořadí. Startovali jsme po deváté, vzduch se ohřívá a začíná se mnou pěkně mydlit. Peťa to v tunovém Yakovi vůbec neregistruje. Dispečeři v Německu mají bohatý sobotní provoz, hraju si s rádiem a podle navigace hlásím polohu, už se blížíme k hranicím, takže stoupáme 4500ft, hází to se mnou, pohledem zpět kontroluji Kristínu - ani se nehne, obří vrtule se sotva točí. Najednou zjišťuji, že mě měl němec přeladit na další frekvenci, hlásím se mu, ale už jsem mimo dosah, zkouším další frekvenci, tam o mě nemají zájem a posílají mě za dalším kolegou. Ten je v klidu, říkám, že jsem se neodhlásil z důvodu ztráty spojení z jednoho sektoru - to je v pohodě, hlavně že teď se slyšíme, super... :) České hranice a Praha information obsluhuje živý dívčí hlásek a rovnou mě dle plánované trasy oznamuje, kam všude nesmím, bo jsou tam výsadky, vleky, letecké dny a vůbec ve vzduchu je plno. Do toho
rušení na rádiu - stáhnout nastavení squelche a zpátky na 8,33kHz, prstem v turbulencích upravuji body na navigaci a děkuji řídící za domluvenou zkratku přes TMA Čáslav. Hlásím se na Pardubice radar, nevrlý hlas má dost práce, žene nás přes svoje území po asi třech bodech, až u Nasavrk opouštím jeho frekvenci a pokračujeme direct LKMK. Po dvaceti minutách jsme tam, nasazuji na přistání, Peťa jde do prostoru nachystat si checklist na přistání, sedám, pojíždím, zastavuji a zůstávám na frekvenci, připraven Peťovi oznámit nevysunutý podvozek. To není třeba a Peťa za pět minut poprvé pokládá Yaka na hrbatou trávu v Třebové. Jsme téměř, doma. Vyskakuji z Bristella, záda opět v pohodě, Peťa opatrně protahuje strnulý zadek - holt je to stíhačka a ne turistické letadlo. Kontrola oleje, paliva, vzduchu, celého Yaka po čtyřech hodinách ve vzduchu - vše OK, paliva zbylo víc, než jsme doufali, oleje ubylo méně než jsme doufali, paráda. Krátká přestávka a Peťa jde trénovat okruhy, abychom mohli Yaka přeletět domů, na Brťov. Jde mu to dobře, dáváme jídlo, kontrola letadla, startujeme motory a z 08 to zvedáme opět do přeletové formace domů.

Mezipřistání v Třebové a přeskok domů

Tam jsme za chvíli, ještě průlet kolem rodné vísky, aby věděli že jsme to zvládli a nasazuji na přistání na Brťově. Peťa si dává delší okruh, čekám na frekvenci, nasazuje na přistání, hop a je na zemi, ani není třeba moc brzdit, obavy a nervozita z přistání na "letadlové lodi" jsou pryč, JSME DOMA ! Neskutečné, půlroční mravenčí práce hledání, zjišťování, komunikování a plánování je u konce, Yak je v pořádku v hangáru... "

Yak je v hangáru, my se o něj učíme pečovat a hlavně s ním létat a věříme, že bude příští rok na veřejnosti k vidění častěji, třeba na nějakém leteckém dni, nebo při nácviku akrobacie zde, na brťovském letišti.


Info o tomto letounu :

Tento Jak-52 seriového čísla 877814 byl vyroben v Rumunsku u výrobce Industria Aeronutica v roce 1987 a následně sloužil u výcvikových jednotek (DOOSAF Sverdlovsk) v bývalém Sovětském svazu. V roce 1995 byl na Ukraině "postaven mimo službu" a uskladněn jako nadbytečný.
V roce 2011 na něm provedla litevská společnost Termikas kompletní generálku, letoun dovybavila přídavnými nádržemi v křídlech, kompresorem motoru, zvyšujícím výkon na 400HP, dvojitým smoke kitem a odpovídačem. Vše ostatní vybavení letadla zůstalo původní. Tato generálka byla provedena pro konkrétního švédského zákazníka, který také dal letounu jméno podle své manželky - "Kristina". Z finančních důvodů byl však tento Jak s minimálním náletem několika desítek hodin odprodán do Německa. Pro nového majitele to byl již druhý Jak-52 do sbírky a časem se rozhodl jeden z nich prodat. Volba padla na Kristinu a zbytek příběhu již znáte.

...aktuální info na FB